Projekt „Běháme s Emilem“ vymyslela a k životu na Základní škole Trivium Plus o.p.s. v Dobřanech v Orlických horách přivedla Michaela Procházková společně s naším tělocvikářem Jiřím Killarem. Jak sami neustále říkají, bez podpory ostatních kolegů by z toho ale nikdy nebyla tak velká a skvělá aktivita, jakou se „Emil“ za pár týdnů své existence stal.
V čem to spočívá?
Každý den ve 12:45 hodin se vesnickou návsí rozlehne povzbuzující skandování: „Když nemůžeš? Přidej!“ Vzápětí se „na startu“ seběhne skupina dětí a učitelů čítající 40 – 60 běžců, se kterými běhá příležitostně také několik rodičů nebo místní farář. Společně proběhnou kilometrový okruh. První v cíli postupně povzbuzují dobíhající, vítají se plácáním dlaní. Běhají v podstatě za každého počasí, když to zrovna moc nejde /třeba na ledu/ pomáhají si navzájem. Nikdo neběží sám. Ten první ani ten poslední.
Jak to začalo?
Na samém počátku byl nápad Míši a Jirky, jak zlepšit nevalnou kondici dětí v naší škole a taky trochu zabavit děti 1. stupně ve družině, tak 10 – 15 dětí.
Co se z toho stalo?
Běháme od 26.9. 2016 každý školní den. Běhá nás asi 90. Zapojila se drtivá většina učitelů i žáci 2. stupně. Otázka: „Kolik už máš Emilů?“ je častou součástí komunikace ve škole. I když jsme zpočátku běhali zvolna, mnozí indiánským během, téměř všichni už zvládáme kilometr svým tempem. Cítíme se parádně, otužujeme se a víme naprosto přesně, co je fair play a olympijská myšlenka.
Náš motivační systém funguje na sbírání razítek „Emil“. Kolik mám „Emilů“, tolik jsem již uběhl kilometrů. Za určitý počet kilometrů mohu získat malou odměnu – fotografii sportovce s podpisem, náramek s heslem našeho běhu, obal na deník mého běhání, který si všichni vedeme. Společně si je prohlížíme, zdobíme, vylepujeme obrázky…
Míša díky svým kontaktům ve sportovním světě navázala komunikaci s Českým olympijským výborem a také s atletickou federací. Náš projekt se jim velice líbí, již nyní nás podpořili drobnými cenami pro běhající děti, domlouváme možná setkání s našimi úspěšnými sportovci. Byli bychom společně rádi, kdyby se dobřanský „Emil“ rozšířil i na ostatní školy.